Jak se stát úspěšným fotbalistou aneb příručka pro začínající sportovce
Část první - Góly par excellence
Nikdy jsem si ani nepomyslel, že bych se mohl pokoušet o napsání příručky právě v tomto oboru. Fotbal mě až na jednu malou výjimku nebavil a nutno přiznat, že ani moc nešel. Jen v ranném mládí jsem koketoval s pozicí brankáře. Získal jsem docela dobrý grif a hodiny trávil na hřišti s otcem který v odstřelováním svého syna našel slušné potěšení a bezesporu velkou satisfakci. Zlomená ruka kterou jsem obdržel v jednom vesnickém zápase mi dostatečně důrazně připomenula globální rizika tělesných aktivit. Se sportem jsem proto projistotu skončil a propadl alkoholu.
Fotbal mě nebral dokonce ani na střední škole, kde jsme jím krátili čas školních přestávek a obědových pauz. Poté co jsem podruhé rozbil okno od přilehlé gymnaziální auly a několikrát popral s posmívajícími se spolužáky, fotbal u mě skoro definitivně propadl. V pravdě ani nevím proč jsem se k němu znovu se skoro třemi křížky na krku vrátil. Možná v tom hrála touha udělat něco pro své stárnoucí tělo, možná mě omrzel alkohol.
Začátky byly krušné, technika nevybroušená, spoluhráči ode mně zranění skoro častěji než ti za půlící čarou. Snad proto, že málo kdo přezemě prošel bez újmy na zdraví byl jsem vždy nasazován jako bek. Postupem času jsem se stal bekem ortodoxně fundamentalistickým, držící se pouze v těsné hranici pokutového území a likvidující sporadické nájezdy soupeře. K půlící čáře jsem se dostal jednou dvakrát za sezónu, za ni v podstatě nikdy a o tom jak vypadá soupeřovu brána jsem se pouze dozvídal z vyprávění spoluhráčů.
Mé srdce však bylo jinde. Jediné po čem jsem skutečně toužil bylo dávat góly, vystřižené skvosty nad kterými zaplesá oko diváka. Přiznejme si, že beci dávají góly velmi zřídka. Už jen přeběhnout hřiště znamenalo pro mě dosti nepříjemný problém. Vrátit se pak včas do obrany a plnit svoje obranné povinnosti: "Holá nemožnost".
Časem se však situace změnila. Možná, že tím zlomovým okamžikem byl jeden volný přímý kop, ke kterému jsem se čirou náhodou dostal. Docela dobře si na něho vzpomínám. Rozhodčí ho pískl vpravdě kousek od pokutového území. Do zdi se postavili všichni čtyři protihráči a ještě vedle nich brankář. Dokonale pokrytý prostor branky dával při zahrávání jedinou výhodu, dobře trefit jednoho protihráče a vyřadit ho ze hry. Ani jsem se moc nerozbíhal. Udělal jsem krok, zavřel oči a opřel se o míče. Skulina se přece našla, míč se otřel o šibenici, zkoprnělí soupeři na sebe smutně pohlédli a přihlížející publikum mě odměnilo uznalým potleskem.
Skoro každý gól, který jsem od té doby dal nesl punc výstavnosti. Pravda dával jsem tak zhruba jeden a když se Bůh smiloval dva do roka, ale i to mi stačilo.
Letos se situace změnila. Krásným gólem jsem ukončil sezónu a letos už mám na kontě další dvě kouzelné gólové akce.
Mé umění nemůže upadnout v zapomnění a doutná ve mě touha zanechat zde odkaz pro další fotbalové generace.
A tak právě pro Vás budoucí úspěšné fotbalisty jsou určeny následující řádky. Přečtěte je prosím pozorně a věřte, že budete-li se jimi řídit, úspěch a sláva vás nemine.
Zde je základní fotbalové desatero pro střelbu úžasných gólů lahodících oku diváka:
- Nenapodobujte! Pelé, Maradona, Zidan, Ronaldo pro Vás nikdy nebyli. Zapomeňte na ně. Kolik stojí námahy a energie někoho napodobovat, či se něco naučit. Neučte se prostě nic. Není to potřeba. Vytvořte si svůj vlastní svébytný styl. Nebude možná nejúčelnější a nejpohlednější, ale rozhodně budete originální a zároveň uspoříte soustu času, které byste jinak strávili učením. O to více se věnujte hře.
- Nemyslete! Nikdy dopředu neuvažujte jakým způsobem provést útočnou akci, kudy běžet, jak vystřelit! Nikdy Vám to stejně nevyjte a tak se tím zbytečně nezatěžujte! Vaším úkolem je dotlačit míč do soupeřovy branky. Nic jiného nevymyslíte.
- Nezvedejte hlavu! Stále sledovat míč! To je váš cíl! Vykašlete se na to dívat se kde jsou vaši spoluhráči, či protihráči. Zapomeňte na ně. Vy máte míč a tak ho za každou cenu držte, nikomu a za žádných okolností ho nesmíte půjčit. Proto od něho nikdy neodvracejte oči a hlavu. Existuje jediná výjimka. Občas se musíte podívat běžíte-li opravdu k soupeřově brance. Dávat vlastní góly je sice také umění, ale úspěšným fotbalistou se tak stanete stěží.
- Nemiřte! - Jednu věc si zapamatujte, ale opravdu pořádně. Nikdy, ale opravdu nikdy při střelbě na branku nemiřte. Důvod je na bíledni. Je to opět naprosto zbytečné, neb se stejně nikdy netrefíte tam kam chcete a zmiňovaným tak pouze ztratíte čas. Brankář, či bek jsou vám za chvíli na dosah a šance na vsítění tak kvadraticky klesají. Mířením pak ztratíte jednu z nejdůležitějších výhod náhodného střelce. Brankář, v případě, že se budete snažit mířit může odhadnout, kam střela půjde a vy tak ztratíte cennou výhodu překvapení. A věřte mi pohled na bezbrannou a bezradnou tvář brankáře, který obdržel gól a ani vlastně neví jak, je ještě větším zadostiučiněním a uspokojením, než gól sám.
- Zbytečně nekličkujte! Nejkratší cesta bývá často cestou nejjednodušší a nejrychlejší. Snažte se to dodržovat. Zbytečným kličkováním se tak můžete nejenom utahat, unavit či ztratit správný směr, v nejhorším můžete ztratit míč nebo příležitost ke střelbě. Váš cíl dosahujte co nejpříměji. Věřte, že soupeři se dají lépe povalit než obejít. A když už leží, nemohou vás dále otravovat, To dá přeci rozum.
- Nikdy nenahrávejte! Neustále mějte na mysli: "Nahrávkou gól ještě nikdo nedal!" Použijte tuto větu jako screensaver a tapetu do vašeho mobilu. Vemte si, kolik to dá práce vůbec se dostat před soupeřovu bránu, kolik ran, ústrků, sil a zkráceného dechu. A pak když máte jakous příležitost, ještě ji promarnit zbytečnou nahrávkou? Ani náhodou! Střílejte pořád i z těch nejnemožnějších pozic. Neuvěřitelným způsobem tak zvýšíte pravděpodobnost vsítění kouzelného gólu a o to jde především. Přezdívky obdržené od spoluhráčů jako je sólista, žrout, palič nebo debil povýšeně ignorujte. Až budete mít slávu a prachy přilezou i oni.
- Nedívejte se kam střílíte! Jedna z klíčových podmínek úspěšné střelby. V okamžiku střelby zavřete oči a pořádně se do toho opřete. Neobávejte se že minete. Úder do míče je už naprogramován ve vašem mozku. Zavřené oči vám umožní soustředění takřka nadlidské a použití síly tak strašné, že budete k nezastavení. Jediným problémem by snad mohlo být, kdyby Vám někdo míč v okamžiku střely vypíchl. Toho se však neobávejte. Zákony dynamiky dotyčnému neumožní, aby jeho čin zůstal nepotrestán. Místo míče tak kopnete právě do něj. Věřte mi že v zápase už nikomu míč nevypíchne... Odvážen houkající sanitkou bude mít úplně jiné starosti.
- Neuvažujte o technice! Šajtle, placírka nebo patička. Zapomeňte! Existuje pouze jediná zaručená technika. Perte to bodlem! Znáte snad jiný styl při kterém dáte do míče tak neuvěřitelné množství energie, aniž byste měli vlastně tušení kam míč poletí? Vidíte! Trefení míče touto technikou patří mezi naprosto nejefektivnější. Je možné, že brankář, diváci, či protihráči se budou zpočátku vaší kopací technice ironicky smát. Po té co je touto technikou poprvé trefíte do hlavy či břicha jejich úsměv rychle pohasne. Trefíte-li pak bránu, což znamená při této technice cca 80 procentní pravděpodobnost gólu, přejde jejich v krvi mizící úsměv v nechápavý škleb.
- Oslavte to! Dáte-li gól oběhněte minimálně dvakrát hřiště a přitom zpívejte árii z Verdiho. Nehleďte na precisnost ani čistotu vašeho zpěvu. Naopak! Všichni si musí zapamatovat, že jste gól dali právě vy.
- Zveličujte své zásluhy! Zapamatujte si: Pokud jste vstřelil gól byl právě ten váš ten vítězný. Pokud jste prohráli, jen díky tomu, že vaši spoluhráči nedali více gólů. No a pokud jste gól nedal, byl jste na hřišti stejně nepostradatelný.
Budete-li se řídit výše uvedenými pravidly úspěch vás nemine. Pokud zůstanete neúspěšní blbě jste to pochopili a je to jen vaše vina.
Převzato ze stránek Zavadilky, autor: božský B.